Martin’s posterous

E-mail je v mém případě nedílnou součástí veškeré komunikace ať už vedle telefonu nebo komunikace osobní. A často také jedna z nejstěžejnějších. E-mailem mi klienti posílají podklady, připomínky a žádosti. Já jim pak naopak zasílám faktury, tak jako ostatní zase chtějí peníze z mé peněženky. Díky e-mailu sdílím další obsah, zasílám fotografie, sleduji odběratele na sociálních sítích atp. Zkrátka e-mail je centrum dění, které mám pro komunikaci daleko raději než kecálky, leč sám používám všelijaké protokoly od Facebook chatu, Jabberu až k AIM nebo Google Talk. Ale budu muset nakonec kvůli každému odeslanému e-mailu i volat?

Poslední dobou totiž začínám pozorovat zajímavý jev. Pravděpodobně z důvodu stále fungujících spamů jsou dnes poskytovatelé natolik opatrní, že někdy propustí nevyžádanou poštu na úkor té vyžádané. Sám používám placený balík MobileMe od společnosti Apple (jak jinak) a musím zaklepat, ale s nevyžádanou poštou se na své adrese setkávám minimálně. Zato takový Gmail, ten v podstatě nepoužívám, uvádím jej minimálně, ale i přesto mi tam Google je schopen nahromadit minimálně stovku spamů měsíčně. Horší ale je, když vám tam zařadí zprávu vyžádnou. A nebo ji pro jistotu nedoručí vůbec.

Jeden klient vlastní několik domén a hostingů, které mají většinou pokaždé jiný datum fakturace. Už od chvíle, kdy jsem převzal správu jeho stránek a hosting převedl k Blueboard jsem se potýkal s problémem, že neustále chodily opakované výzvy k úhradě. Není to jeden z klientů, který by podobné platby odkládal a tak jsem vinu viděl u jeho manažera, který se zkrátka zdráhá s úhradou. Nakonec jsem se dozvěděl, že první výzvy k úhradě nechodí vůbec a přijde až upomínka.

Až jsem na to samé narazil také. Výzvy k úhradě mi zkrátka na můj e-mail vůbec nedorazily. A to ani do škatulky s nevyžádanou poštou. Když jsem tátovi vytvořil e-mail na vlastní doméně pod Google Apps, začal jsem se často setkávat s tím, že očekává důležité podklady a ty zkrátka nikde. Nebo naopak on posílal podklady dále a opět je příjemce již neobdržel. Až když jsem ho upozornil na to, ať zkontroluje složku s nevyžádanou poštou, tak opravdu tam vše potřebné našel. A dokonce i další zprávy, o kterých ani nevěděl.

Nedávno jsem posílal klientovi e-mail a dlouho jsem nedostával odpoveď, což mi opět přišlo podivné, protože jsem odpovědi vždy dostával relativně rychle. Navíc nebyl to první e-mail a předchozí komunikace probíhala vždy bez problémů. Až když jsem ho kontaktoval telefonicky, tak jsem se dozvěděl, že e-mail mu vůbec nepřišel. A těžko říct, jestli nepřišel, nebo skončil ve spamech. Raději si ani netroufám odhadnout, kolik poptávek od potencionálních a velmi solventních klientů nebo sličných slečen mi končí někdě kdesi. Pravděpodobně na serverech Apple v Kalifornii.

Jednou jsem takhle posílal známé pozdrav z dovolené a pár fotek a čekal nějakou odpověď plnou nadšení z toho, že si někde válím šunky a ona musí být v kanceláři. Když jsem bádal proč se tak nestalo, zjsitil jsem, že jsem e-mail poslal na její starý firemní e-mail, ale to už je jiný příběh.

Poslední dobou přestávám mít k e-mailu důvěru. A nepřijde mi, že by to bylo poskytovatelem. Ať už je to MobileMe, které má hrstka lidí u nás, nebo rozšířený Gmail a ještě rozšířenější Seznam a další. Zkrátka všude jsem se setkal s nějakým problémem. E-mail nedorazil, skončil ve spamech (a ty lidé málokdy pročítají) atp. A tak si říkám, kde se stala chyba. Poskytovatelé ve snaze omezit co nejvíce nevyžádané pošty nakonec nedoručují tu vyžádanou a ta nevyžádaná se čas od času v inboxu objeví. Celkem paradoxní.

Nevím, co by mohlo být řešením. Zda každému příjemci zároveň volat, zda e-mail opravdu v pořádku dorazil, pokud nedostanu okamžitou odpověď, nebo jestli volat rovnou, nebo jestli zvolit jiný komunikační kanál... Jaké máte zkušenosti v poslední době vy? Nepoptávali jste mé služby a já vám zrovna neodpověděl? A slečny, co se mě snažíte uhnat e-mailem a já také neodpovídám, raději rovnou volejte. Nebo pošlete MMSku s fotkou…

Využil jsem návštěvy kamarádky ve stánku Vodafone abych si vyzkoušel HTC Desire s operačním systémem Android. Tak jsem učinil dvakrát. Telefon byl bez větších zásahů a delší dobu jsem s ním nepracoval, zároveň jsem si nezkoušel ho rootnout a podobné věci, co s ním geekové pravděpodobně dělají. I přesto bych se s vámi chtěl podělit o pár postřehů a dojmů, které jsem za dobu hraní si s tímto telefonem a operačním systémem nabyl.

Hardware velice krátce

 Když jsem HTC Desire držel v ruce, měl jsem pocit, že držím jen jakýsi kus plastu. Můj iPhone 3G je také plastový, ale jeho konstrukci považuji za daleko bytelnější a pevnější. Lépe se mi také drží v ruce. Telefon se mi v ruce navíc již po pár minutách velice nepříjemně zahříval až se mi pod ním potila ruka. Ovládací tlačítka jsem stále nepochopil. Nejen, že mi přijdou zbytečná, ale naprosto neergonomicky a nelogicky umístěná. Ty jdou především v pořadí - Domů, menu, jakési prostřední tlačítko pro zobrazování klávesnice a pro práci při psaní, zpět a hledání. Vzhledem k tomu, že telefon jsem opravdu zkoušel, tak lítání palcem po spodní části, kterou mám většinou zakrytou prstem, protože přeci jen pracuji s dotykovým displejem, mi přišla hodně chaotická. Když člověk chce aplikaci ukončit, musí použít tlačítko vlevo, pro zobrazení nabídky pro změnu to vedle a pokud chce jen o krok zpět, musí použít to na druhé straně. Uniká mi smysl, proč pro přecházení v nabídkách je nutné hardwarové tlačítko.

Software a GUI

Hned první špatný dojem jsem měl z úvodní obrazovky, kdy jsem telefon chtěl odemknout. Jakmile jsem totiž musel chvíli přemýšlet jak, tak to na mě nezapůsobilo dobře a telefon se ve výsledku odemyká přesně opačným způsobem, než bych očekával. Nicméně telefon jsem zdárně odemknul. Hned na začátku musím konstatovat, že GUI mi přijde naprosto nezvládnuté. Většina věcí působí chaoticky a ovládání často nelogicky. Pustil jsem kalendář a začal přemýšlet nad tím, zda ten zvládá také jiné režimy zobrazení jako denní, týdenní atp. Po chvilce jsem vyzkoušel zmáčknout ono magické tlačítko menu a bingo. Nicméně nepřijde mi zrovna dvakrát ideální v každé aplikaci nebo nabídce mačkat fyzické tlačítko abych se vůbec dozvěděl, co s tím můžu v dané chvíli dělat. Nabídka se samozřejmě mění v závislosti na dané obrazovce. Na tomto tlačítku jsem se zasekl velice často. Například i ve chvíli, kdy jsem v aplikaci Facebook chtěl nahrát fotografii nebo se posléze odhlásit, což se pro změnu provádí úplně jinde. Zkrátka tenhle způsob mi přijde krapet nešťastný. Jako uživatel okamžitě nevidím, co na dané obrazovce zrovna můžu dělat a co aplikace umí. A displej v tomhle ohledu rozhodně limitující není.

To, že pro přecházení v nabídkách musím používat další tlačítko jsem opět moc dobře nepochopil.

Android má pochopitelně i své světlé stránky. Především má spoustu možností, co s ním můžete dělat, pokud se ve všech těch nabídkách a odlišných způsobech jak se k funkcím dostat vyznáte a ty možnosti objevíte. Což je samozřejmě i jeho předností, že není tak limitující a uzavřený. Což clověk pozná již při úpravě jednotlivých ploch s možností vkládat všelijaké widgety, ikonky aplikací z vlastní nabídky atp.

Snažil jsem se také pochopit stavové ikonky v horní části. Některé jsem ani po delším zkoumání nepochopil a neobjevil jejich funkci, ale zřejmě nějakou mít budou. Protože WiFi v daném místě měla velmi slabý signál, tak z té jedné tečky jsem si ani nevšiml, že se jedná o indikátor signálu.

Telefon ale jinak reaguje příjemně rychle, což je podpořeno silnější hardwarovou výbavou.

Android šel úplně jinou cestou. Cestou otevřenou a bez omezení, které by na iPhone někomu mohli vadit. Sám znám několik IT nadšenců, kteří jej používají. Mohou si s ním dělat všelijaké věci, opět řešit pojmy jako ROM, pro pořizování screenshotů si telefon "rootnou" apod. Nicméně nevšiml jsem si, že by Android byl prezentován jako telefon pro geeky. Osobně jsem asi po té době, co pracuji s produkty Apple, z těhlech věcí vyrostl. Jsem zvyklý věci používat, ne si s nimi týdny hrát abych si je přizpůsobil k obrazu svému a především ke své spokojenosti.

A protože 2 roky používám iPhone 3G po předchozí zkušenosti s iPod Touch, byl jsem v případě Androidu velice nešťastný.

Závěrem

Telefon jsem testoval velice krátce, i přesto jsem se pokusil vyzkoušet co nejvíce funkcí, které běžně provádím na svém iPhone 3G. Některé věci mě zklamaly, jiné překvapily, ale rozhodně mě zklamalo GUI a použitelnost. A pokud se mi telefon špatně ovládá, tak i přes tisíce různých funkcí, které by měl navíc, bych s ním nebyl spokojen. A v tom vidím kámen úrazu. Telefon mě po celou dobu nutil přemýšlet nad tím, co zrovna dělám a co chci udělat. Což na mě nepůsobilo vůbec dobře. Zároveň jsem se utvrdil v tom, že čím více funkcí telefon má, tím hůře je ovladatelný. Zvláště pokud je to v kombinaci s poněkud nešťastným GUI.

A poslední věc, ke které jsem dospěl je, že Apple ve způsobu ovládání telefonu jen tak někdo nepřekoná a bůhví jestli. Apple v roce 2007 nepředstavil revoluci v tom, že odstranil hardwarovou klávesnici a vše vsadil na multi-touch rozhraní. On především změnil způsob, jakým uživatelé pracují s telefonem. Konkurence by ale dle mého názoru měla začít pracovat na jedné věci a tou je user experience...

Jen pro upřesnění bych chtěl říci, že je zcela jasné, že nejsem člověk, který by chtěl s telefonem s OS Android pracovat i přes tisíc funkcí navíc. Zároveň ale tuto volbu nikomu neberu a chápu, že jsou zde uživatelé, kteří si rádi vše přizpůsobují k obrazu svému, nahlížejí pod kapotu apod. Nikomu tuto volbu neberu a v tomto spotu jsem chtěl jen shrnout svoje čistě subjektivní dojmy. Ale déle bych si s ním hrát již nechtěl.

Tak s tímhle titulkem jste se poslední dobou mohli setkat opravdu často. Nebo v druhé variantě iPhone 4 antenna problem. Velká mediální masáž, která zkrátka dala iPhone 4 co proto. Protože dění kolem Apple sleduji a hlavně koupi iPhone 4 plánuji, tak těch článků bylo tolik, až to bylo znepokojující.

Opět se ukázalo, jaká je síla médií a zvláště u věcí, které jsou natolik populární, že se vyplatí o tom psát. Ale chvílemi byla ta bublina tak velká, až mi to lezlo na nervy. Za celou dobu jsem neobjevil ale moc objektivních názorů. Každý vše podával jinak, každý se vše snažil vysvětlit jinak, někdo chtěl iPhone 4 odsoudit, někdo podržet. A tak jsem stále čekal na reakci ze strany Apple a nebo na nějakou seriózní zprávu.

Především mi chyběla čísla. Jak Steve Jobs na tiskové konferenci řekl, když člověk tyhle články čte, tak to vypadá, jak kdyby tím trpěl každý a polovina z nich šla telefon vrátit. Ale ono se tohle nestalo. Zároveň mi chybělo srovnání s ostatními telefony, krom pár náznaků, že konkureční přístroje tímhle neduhem také trpí. Ale ve velkém se o tom pochopitelně nemluvilo, ostatní přístroje totiž nejsou tak zajímavé pro média. Zkrátka celá ta kauza byla poněkud zvláštní, bagatelizovaná a konkurence se na tom jen přiživovala. A vůbec bych se nedivil, kdyby to konkurencí bylo odstartováno. A když vám někdo řekne, že když ten pruh zakrejete, tak signál spadne, nezkusili byste to? Nahrát video a hodit to na YouTube je v dnešní době už snadné.

Ve výsledku Apple narychlo svolá tiskovou konferenci, kde Steve Jobs předstoupí před novináře a problém potvrdí. Nicméně co je zarážející je stejné chování modelů konkurence, která se na "iPhone 4 drama" celou dobu přiživuje, přitom se její produkty chovají stejně. Další věc, která je celkem zajímavá, je minimum reklamací ze strany zákazníků.

Bumper zdarma k iPhone 4 je věc, ze které si řada lidí dělala srandu s tím, že to tak dopadne. A dopadlo. Nicméně nedalo se čekat, že by Apple stáhl 3 miliony prodaných kusů. Už vůbec se nedalo čekat, že by přišel s jiným řešením antény. To je nesmysl a to především k počtu lidí, kteří tím trpí, nemluvě o procesu sériové výroby atp. A tak závěr pokud chceš Bumper, tady ho máš, pokud ti to nestačí, iPhone vrať a my ti vrátíme veškeré peníze zpět se dal celkem očekávat. 

Zároveň si myslím, že u nás tento problém vůbec nebude znatelný. Apple demonstruje stejný problém i na iPhone 3GS a řada serióznějších recenzí se se stejným chováním setkala i na iPhone první generace. To si toho za ty 3 roky nikdo nevšiml? Nebo opravdu nová konstrukce není zdaleka tak geniální, jak si Apple myslí? Já můžu svůj iPhone držet jak chci a ani násilím signál nestáhnu ani o čárku.

Dá se také polemizovat, zda i v tomto případě lze tvrdit, že špatná reklama taky reklama. Prodejní výsledky ovšem mluví za vše. 3 miliony prodaných kusů za pár týdnů, 1,7 milionu v prvních třech dnech, kdy Apple začal distribuovat ještě dříve než plánoval. A dle mého názoru, Apple teď celou kauzu zahrál docela elegantně do autu. Nejen, že přiznal chybu, ale poprvé jsem od Steva Jobse slyšel větu "We're not perfect", a navíc dokázal veřejně shodt konkurenty, protože její produkty se chovají stejně. Ke všemu se stihl pochlubit se svoji vývojovou laboratoří za 100 mil. USD, kam novináře také pozval. A jak to tak vypadá, celé iPhone 4 drama obrátil ke svému marketingovému prospěchu. A kdo iPhone 4 chce, tak si ho koupí, kdo ne, tak si ho nekoupí. Kdo nebude spokojen, může ho vrátit.

Jinak velice jsem se pobavil, když nějaký člověk z Microsoftu prohlásil, že iPhone 4 je pro Apple jejich Vista. Nikdy bych si netroufnul přirovnat Windows Vista k iPhone 4 a o to více je zarážející, že to udělá někdo z Microsoftu, leč to není poprvé, kdy veřejné shodili svůj vlastní produkt - Windows Vista. U Windows Vista Microsoft představoval revoluci za doprovodu neuvěřitelné kampaně, která běžela i u nás. Akce na ulicích, osvětlená La Grande Arche v Paříží v barvách loga Windows apod. A revoluce se nekonala. Prodejní rekordy Windows Vista rozhodně netrhaly a Microsoft mlčel a nic nedělal do doby, než uvedl Windows 7 a tvářil se jakoby nic. Až když se situace kolem Windows 7 uklidnila, začal veřejně přiznávat, jaký vlastně byly Windows Vista průser. A tohle přirovná k iPhone 4, který ty prodejní rekordy trhá i za doprovodu silné negativní kampaně ze strany médií. A Apple na problémy zareagoval. Nejprve zbrkle, včerejší tiskovkou má většina jasno. Zda ta reakce byla adekvátní nebo ne nechám na vás.

iPhone 4 rozhodně plánuji koupit. Můj současný 3G model přestává dostačovat. Je to 2 roky starý telefon, který je dnes již pomalý, nestačí na novější aplikace a navíc již musím oželit řadu nových funkcí, kteřé jsou pro 3GS a především iPhone 4 dostupné. A pokud problémy mít budu, udělám to co Steve Jobs chce. Půjdu ho vrátit. Od telefonu za tyhle peníze očekávám plnou funkčnost i bez pouzdra. Ale já jsem pořád přesvědčen o tom, že u nás se s tímto problémem nesetkáme...

Minulý týden jsem pořídil nový MacBook Pro, jak jste si již mohli všimnout na sociálních sítích a tak bych se s vámi rád podělil o pár postřehů.

Již při představení nových 21,5" a 27" iMaců jsem začal uvažovat nad 27" modelem. Přeci jen, můj bílý 20" iMac jsem pořizoval v červenci roku 2007 a technika nekontrolovatelně letí dopředu. Při mé pracovní činnosti jsem již začal pozorovat, že iMac mi již plně nedostačuje.

Nicméně další podnět bylo přijetí na VŠE a úspěšné zdolání maturitní zkoušky. A to jsem již nad iMacem dávno neuvažoval, protože k čemu mi v Plzni bude perfektní iMac, když budu většinu času jinde. A tak když Apple v dubnu představil modernizovanou řadu MacBooků Pro, tak volba byla jasná. Jejich dostupnost u nás se trošku protáhla, nicméně naskladnění u prodejce bylo více než perfektně načasované.

Plastový MacBook, který jsem měl od února 2008, rozhodně nebyl na moje nároky vhodný a sám jsem jej využíval jako perfektní řešení na cesty, kdy při schůzkách s klienty, na dovolené, ve škole atp. byl k nezaplacení. Ale nebyl to zkrátka pracovní nástroj. Jednak z důvodu výkonu a i méně kvalitního displeje.

Prodej MacBooka nebyl žádný problém. Klienti se mi o něj skoro poprali a tak o poptávku rozhodně nouze nebyla. Objednal jsem nový MacBook Pro 15,4" s procesorem Intel Core i5 o taktu 2,4 GHz, 4 GB DDR3 RAM s 320 GB HDD a kombinací grafických karet Intel HD Graphics + NVIDIA GeForce GT 330M. Ty grafické karty jsou trošku problém, ale k tomu se ještě dostanu.

Rozbalování Apple balení je neuvěřitelný zážitek a to i přesto, že už jsem jich několik absolvoval. Precizní a elegantní balení ovšem potěší pokaždé a to i přesto, že je Apple neustále zmenšuje a zjednodušuje. MacBook Pro je opravdu perfektní kus hardware a s předchozím plasťákem, který jsem měl, se nedá srovnávat a to i díky použitému materiálu - hliník - a unibody konstrukci. Tohoto dojmu člověk nabude okamžitě po vyndání z krabice.

Po otevření mě jako první překvapila podsvícená klávesnice, což je věc, bez které bych si najednou práci neuměl představit. Displej je kvalitní a ve spojení s pohodlnou a standardní Apple klávesnici a multi-touch trackpadem vytváří perfektní kombinaci. Trackpad je mimochodem vysoce navýkový a člověk ani nemá pomyšlení na myš, alespoň při běžné práci. Nicméně ani rychlé retušování fotek není problém.

Hned při spuštění jsem si opět připomněl, jak Apple dokáže usnadnit většinu běžných věcí. Jako uživateli služby MobileMe se mi okamžitě spustila synchronizace a tak jsem data jako jsou oblíbené stránky, kontakty, kalendáře, hesla, FTP účty, mailové schránky atp. měl okamžitě k dispozici aniž bych musel hnout prstem.

Výkon jsem nijak netestoval, tudíž pokud hledáte nějaké výsledky benchmark testů, budete se muset podívat jinde. Zatím se mi ani jednou nezadejchal, reaguje okamžitě a vidím zde jasné rozdíly oproti mému iMacu, který v jistých chvílích zkrátka již nezvládal. Full HD 1080p video s ním ani nehne. Ale tak to potvrzuje i samotná výbava, která se zkrátka v průběhu let již nedá srovnávat.

Co se týče konektorové výbavy, změnou prošel i MagSafe konektor, který má nyní také hlinikový design a je ještě praktičtější. Jinak pro ty co neznají, tak tento konektor pro napájení je připojen pomocí magnetu a při zakopnutí nebo jinak nechtěném vytrhnutí se automaticky odpojí jen on a s MacBookem to ani nehne, tudíž se člověk nemusí bát, že by si ho shodil například ze stolu. Potěšil mě FireWire 800, slot pro SD karty jsem zatím nepoužil, nicméně rozhodně ho vítám ve chvíli, kdy buď zapomenu USB kabel nebo ho vůbec nemusím nosit s sebou. Mini DisplayPort beru jako nutný krok dopředu a pro připojení monitoru nebo projektoru budu muset pořídit další redukce, protože ty dvě co jsem měl z mini-DVI do VGA a DVI už jsou k ničemu. A zároveň doufám, že Mini DisplayPortem už Apple svojí řadu kompletně sjednotil alespoň na pár let :-)

Co mě ovšem štve a kazí na celkově dobrém dojmu jsou dvě grafické karty. Abyste rozuměli, tak Intel se nedohodl na použití jiných chipsetů s rodinou procesorů Core iX. Takže Apple nasazoval a stále ještě nasazuje v jiných modelech procesory Intel s chipsetem od NVIDIE. Ovšem to s iX procesory nelze a musí být použitý chipset od Intelu, který obsahuje integrovanou grafickou kartu Intel HD Graphics. V tom by stále nebyl zas tak velký problém, když pominu, že to je takové ořezávatko. Nicméně tahle grafická karta nepodporuje OpenCL, tedy technologii Apple, kterou využívá řada aplikací. Tudíž stačí spustit Twitter klienta Tweetie, který pro animace a grafické efekty OpenCL používá a grafická karta se automaticky přepne na výkonější dedikovanou NVIDIA. A tak to zůstane po celou dobu, kdy je aplikace spuštěná, což zrovna u Tweetie bývá neustále. Tudíž ačkoli MacBook Pro obsahuje funkci pro automatické přepínání grafických karet dle požadavku aplikace, stačí opravdu jen jedna a již se k integrovanému řešení nevrátíte. Nehledě na to, že v Mac OS X je filozofie taková, že aplikace se nevypínají, ale běží neustále i ve chvíli, kdy se zrovna nepoužívají. A zároveň věřte, že přepnutí způsobí kdejaká aplikace. Například tento text si připravuji v textovém editoru OmmWriter a i on si vynutí přepnutí na dedikovanou kartu. To samé udělá například FTP klient Transmit ve verzi 4 a řada dalších.

Za tento neduh nemůže Apple, nýbrž Intel, ale právě pro Apple to působí značné problémy a to především co se týče výdrže baterky. Ta úváděná je 8 - 9 hodin, ale jen pro představu, za běžného používání s připojením WiFi, automaticky nastaveným jasem displeje, podsvícenou klávesnicí, občasnými náročnějšími operacemi a neustále aktivní NVIDIA kartou jsem dosáhl výdrže bezmála 4,5 hodiny. Při vynuceném použití grafické karty Intel jsem výdrž zatím netestoval. Naštěstí díky utilitce gfxCardStatus lze použití jednotlivých grafik ovlinit. Apple jinak tohle řešení nenabízí a přepíná karty automaticky, což jsem již nastínil výše.

Abych to shrnul, MacBook Pro je pekelný stroj. Těším se na jeho používání v praxi, tedy mimo domov, na cestách, v nové škole atp. A jediným neduhem je bohužel Intel HD Graphics, jinak se mu opravdu nedá nic vytknout a za investované peníze člověk dostane odpovídající kvalitu. Na závěr přináším pár fotografií.

                         

Click here to download:

jablecny-upgrade-15-macbook-pro-jnqIGkoDDnkerwprxDCs.zip (30610 KB)

Dnes to vemu jen ve zkratce a na následujících screenshotech přináším ukázky nového rozhraní internetového balíku služeb MobileMe od společnosti Apple. Největší změnou prošel Mail (který byl již k dispozici formou beta verze) a perfektní funkce Find My iPhone, která dokáže lokalizovat Váš iPhone připojený k internetu a vzdáleně na něj odeslat zprávu, zablokovat jej číselným kódem, případně pak rovnou smazat veškerý obsah. Ostatní části jako kontakty, kalendář, správa galerií nebo rozhraní iDisku zůstalo stejné a změnila se jen horní lišta s ovládacími prvky. A MobileMe stále není zdarma, jak někteří předpokládali, nýbrž stále placené (99 USD, resp. 79 EUR / rok). Službu MobileMe můžete vyzkoušet na 60 dní zcela zdarma.

               

Click here to download:

obrazem-nove-mobileme-kviHHhriveBhHjxzaAyB.zip (4201 KB)

Jak jistě víte, o Apple se intenzivně zajímám od začátku roku 2007. Ten rok jsem také přesedlal na platformu Mac. Zajímám se i o historii, kdy jsem přečetl spoustu článků, ať už elektronických nebo tištěných, nebo také pár knih. Čím více se Apple dostává do povědomí běžným uživatelům, tím větší je také zájem médií. Sleduji i jejich počínání a tak jsem si například zakoupil dvě vydání časopisu Computer výhradně kvůli několikastránkovém speciálu o Apple. Když jsem byl dnes v trafice, vzpomněl jsem si na časopis Svět Apple, tedy speciál časopisu Mobility, a ten za 79 Kč také zakoupil se zvědavostí, co zajímavého tento počin přináší.

Možná poznamenán "světem Apple" si hodně potrpím na detaily a právě v detailech se ve článcích často chybuje nejvíce. Ale někdy to nejsou detaily zanedbatelné. Rozhodl jsem se tedy vybrat ty, nad kterými jsem se opravdu pozastavil a pokusil některé historické milníky uvést na pravou míru s odvoláním na dané zdroje.

• Hned v přehledu produktů Apple je uvedeno, že k současnému modelu iPod shuffle nelze připojit vlastní sluchátka z důvodu ovládání, které je na originálních umístěno.
• Člověku, co zvažuje koupi iPodu, udělá hned šestá stránka v cenách pěkný zmatek. Některé jsou uvedeny včetně DPH, jiné zase bez DPH, aniž by to bylo zmíněno. Dokonce u iPodu Touch je 8 GB verze uvedena včetně DPH, 32 a 64 GB bez. iPod classic disponující pevným diskem o kapacitě 160 GB pro jistotu převzal 8 a 16 GB verzi od iPodu Nano, včetně jeho cen bez DPH. Zkrátka perfektní přehled o cenách.
• Popis MacBooku Air zas uvádí, že výkon je srovnatelný s řadou MacBook Pro. Opravdu?
• Po přečtení stručného popisu počítače Mac Pro zas můžete mít dojem, že se jedná o server. Není pochyb o tom, že Mac Pro opravdu využívá naplno serverové komponenty, dokonce ho opravdu lze jako server použít (ostatně jako jakýkoli jiný Intel Mac). Úplnou korunu tomu ovšem dodala poslední věta "Servery ale nejsou pro každého, a pokud víte, jak tyto bestie zkrotit, jsou vám zcela k dispozici." K tomu bych snad jen dodal, že vyměnit disk v Macu Pro je otázka pár minut a zvládne to každý uživatel aniž by musel sáhnout na jeden kabel nebo použít šroubovák.
• V článku o historii je informace o tom, že Apple se jmenuje Apple aby tehdy předběhl Atari v telefonním seznamu. Tuto informaci tamní redaktoři používají opravdu rádi a setkal jsem se s ní už i ve zmíněných vydáních časopisu Computer. Teď si dovolím jednu citaci:

"Věřte tomu nebo ne, teprve o pár týdnů později jsme přišli na název společnosti. Vzpomínám si, že jsem vezl Steva zpět z letiště po dálnici 85. Steve se vrátil z návštěvy v Oregonu, z místa zvaného "jabloňový sad". Vlastně to byl nějaký druh komunity. Steve navrhl název - Apple Computer. První poznámka, která má ústa opustila byla: "A co Apple Records?" Byla to (a dosud je) značka gramofonové produkce, kterou vlastnili Beatles. Pokoušeli jsme se přijít s technicky znějícím názvem, který by byl lepší, ale nemohli jsme na nic kloudného přijít. Apple tak bylo mnohem lepší, lepší než jakýkoli jiný název, který bychom uměli vymyslet. (...) Nic mě nenapadlo. A tak to bylo Apple. Muselo to být Apple." 

Tato citace je z knihy iWoz, jejímž autorem je Steve Wozniak (spoluzakladatel Apple) společně s Ginou Smith. U nás tuto knihu vydalo nakladatelství PRAGMA v roce 2007.

• V osmdesátých letech pracovalo v Apple zcela paralelně několik vývojových týmů. Tato situace a podivný stav mezi zaměstnanci znepokojovala i Steva Wozniaka, který nadále setrvával u vývoje Apple II, ale přemýšlel o odchodu z důvodu založení nové společnosti. Wall Street Journal tehdy otiskl článek, kde redaktor špatně pochopil vyjádření Steva a napsal, že odchází kvůli rozzlobení na Apple. Pokud jste viděli snímek Piráti ze Silicon Valley, pak jistě víte, v jaké situaci tam Steve odcházel; kvůli rivalitě mezi zaměstnanci vývojového týmu Apple II a Macintosh. Tuto myšlenku stále reprodukují média a i dnes, v roce 2010, si o tom přečtete v časopise Svět Apple. Skutečnost je taková, že Steve Wozniak odešel z vlastního přesvědčení a s chutí založit novou společnost CL 9, zabývající se výrobou univerzálního dálkového ovladače. Ani Steve Jobs s ním po tomto kroku nebyl na nějakou dobu velký kamarád. Steve Wozniak dodnes od Apple dostává dolarovou měsíční mzdu. To je ale jiný příběh. Nicméně Svět Apple celou situaci formuluje tak, že důvodem odchodu Steva Wozniaka byla vzniklá rivalita mezi týmy Apple Lisa a Macintosh.
• V části věnované hudebním přehrávačům iPod se autor článku dozajista ztratil v generacích přístroje iPod. Osobně i já jsem se často ztrácel v tom, o jaké generaci je řeč. Navíc autor používá označení iPod classic i pro prvotní generace, i přesto, že je to relativně nový pojem. Toto pojmenování pro iPod navazující na tradici původních iPodů vzniklo teprv v roce 2007. Předtím byly tyto modely známy zkrátka jako iPod, což je u některých generacích také zmíněno.
• Podle autora od sebe nerozeznáte jednotlivé verze iPodu Touch.

• iPodu shuffle druhé generace je mezi novým iPodem Nano a Touch věnována celá strana. Nepochopil jsem, proč se o tomto modelu mluví jako o žhavé novince.
• Když se řekne iPod originální příslušenství, tak nevím jak vy, ale osobně se mi vybaví příslušenství od Apple. Proto moc nerozumím zařazenému příslušenství třetích stran, navíc bez uvedení výrobce. Zajímavé, že mezi příslušenstvím je i adaptér pro iPod shuffle. Tak ono nakonec opravdu lze připojit vlastní sluchátka.
• iPhone 3GS má oproti verzi 3G navíc pouze kompas, lepší fotoaparát a větší kapacitu paměti... Což bude nejspíš důvod, proč Apple povolí multitasking právě na tomto modelu.
• V jednom z dalších článků se autor rozhodl popisovat verze iPhone 32G a 3GS. Zároveň je také zmíněno, že na iPhone můžete mít libovolné množství ploch pro vaše aplikace.
• To, že Apple klávesnice nemají klávesu delete jsem přehlédnul, přeci jen dnes ji opravdu má jen ta drátová s numerickou částí, nicméně to, že Apple nabízí v rámci balíku iLife aplikaci iWork přehlédnout nelze. Abych to uvedl na pravou míru, iLife je balík multimediálních aplikací a je součástí každého Maca. Nabízí aplikace pro správu fotografií (iPhoto), editaci videa (iMovie), hudby (Garage Band) a nebo pro tvorbu internetových stránek (iWeb). iWork je posléze samostatný kancelářský balík, který nabízí textový procesor (Pages), tabulkový procesor (Numbers) a nástroj pro tvorbu prezentací (Keynote). Věta, že iWork je aplikace, která je součástí balíku iLife je pak holý nesmysl.
• Zajímavá je také cena MacBooku Pro o úhlopříčce 15", ta je uvedena jako "Cena 30 276 Kč Cena: 47 652 Kč". Ta první částka tam zůstala od 13" modelu.

Určitě by se toho našlo více. Pokud bych to měl shrnout, po přečtení celého časopisu mám dojem, že autoři nejsou na stejné vlně. Chvílema se píše iPod takhle, podruhé zas jinak. MacBooky Pro mají nejprve DisplayPort, pak Mini DisplayPort nebo mini DisplayPort. Je hodně znatelně poznat, kdo daný text psal. Velmi mi vadí historie, která zkrátka v mnoha ohledech neodpovídá skutečnosti a spoustu věcí i po 2 letech, co se v různých obměnách tento text tiskne, předkládá drby jako fakta. Četl jsem o historii Apple dost, i mě nejvíce dala knížka iWoz přímo od Steva Wozniaka a tak jsem na spoustu různých interpretací narazil také. Nicméně to, že Apple se jmenuje Apple kvůli pořadí v telefonním seznamu jsem četl jen od Computer Pressu.

Když si přečtete stránky od Vladislava Janečka (šéfredaktor serveru SuperApple.cz), víte, že to psal člověk, co ví, o čem píše. A tak už se nedovíte, že Mac Pro je výhradně server, nýbrž profesionální stanice a nemusíte ho nijak krotit. Ta duplicita stejného obsahu v podání různých aturorů také nepůsobí dobře a už vůbec ne jednotně. V textu je spousta překlepů, iTunes je chvílemi Tunes, některé jsem zmínil i výše. Jakoby vše bylo šito horkou jehlou a redaktoři vzájemně nespolupracovali. Což je škoda.

Abych ale nebyl jen kritický, velmi si cením toho, že se u nás podobné počiny začínají objevovat. Navíc perfektní jsou články o Stevu Jobsovi, tajemství úspěchu Apple, článek o výhodách a nevýhodách nákupu v zahraničí a vysvětlení vyšších cen v Evropě oproti USA. Velice pěkný je také článek o síti prodejen Apple Store a další. Ačkoli některé věci mohou být pro laika v tomto podání matoucí, v mnoha ohledech mu časopis zároveň může rozšířit obzory ve věcech, o které by se normálně nezajímal. Ale ačkoli je Svět Apple propagován i pro uživatele a fandy společnosti Apple, tak mě bohužel plně neuspokojil... 

Službu meebo jistě znáte a tak nemá cenu ji dlouze představovat. Do nynějška byla tato služba pouze upravena pro použití v prohlížeči na iPhone. Teď si ale můžete v App Store stáhnout nativní aplikaci. Je to již nějakou dobu, co byl vývoj aplikace pro iPhone ohlášen na jedné z keynote Apple, ovšem skutečností se tak stalo teprv teď.

K přihlášení potřebujete meebo ID, jinak řečeno být registrovaným uživatelem na této službě. To vám zajistí především všechny účty, které používáte pro komunikaci, pod jednou střechou. Tak jako historii jednotlivých konverzací.

Meebo nabízí široké možnosti výběru protokolů, krom těch nejvýznamnějších jako je ICQ, MSN, Jabber, Google Talk atp. je k dispozici i spousta webových serverů, včetně například Facebooku. Skype ale chybí. Je také pěkné, že pokud se přihlásíte přes webovou aplikaci, tak nebudete odhlášeni. Platí to samozřejmě i naopak. Komunikace se zaznamenává všude a webová aplikace zároveň detekuje, že jste připojeni i na iPhone a po tuto dobu jsou deaktivovány push notifikace, které jsou samozřejmostí, a tak na nové zprávy uživatel není upozorňován dvakrát. Na probíhající konverzaci můžete navázat jinde, protože otevřená okna zůstávají aktivní. To znamená, že okno konverzace se zobrazí jak na webové službě, tak na iPhone současně.

Do této chvíle jsem na iPhone používal BeejiveIM, které trošku pokulhává rychlostí a stabilitou. Meebo je naopak rychlé a navíc má perfektní GUI, kdy se vývojářům povedlo skvěle napodobit nativní rozhraní iPhone. Práce je intuitivní, jednoduchá a nabízí vše co člověk pro tento způsob komunikace potřebuje. Navíc tak, jak jste zvyklí.

Potěší také maličkosti jako například vkládání smajlíků, které se tváří jako další klávesnice. Mezi konverzacemi můžete přecházet velice jednoduše jako při procházení ploch na iPhone. Myslím, že více není třeba tuto aplikaci rozebírat, protože si ji můžete vyzkoušet sami. Je totiž zdarma a za zkoušku rozhodně stojí.

Osobně by mě potěšilo, kdyby meebo směrovalo i k desktopovým aplikacím. Velice se mi líbí nezávislost na protokolech (vše funguje prostřednictvím HTTP protokolu a na jejich serverech), tudíž se tak dá používat i v sítích, kde jsou porty pro IM a další blokované. Dá se tak zajistit více možností sdílení například nastavení a historie, která je dostupná odkudkoli. Laká mě představa, že bych měl historii dostupnou na desktopu, telefonu i kdekoli jinde přes webový prohlížeč aniž bych musel všude jednotlivé účty pokaždé nastavovat.

Nemám ve zvyku se veřejně vyjadřovat k aktuálnímu a obecnému politickému dění. Důvod je jednoduchý, velice snadno a rychle se člověk dostane do sporu s lidmi, se kterými by ani nechtěl, a je celkem běžné, že z na první pohled nevinného článku vyjadřující postoj autora vznikne jeden velký flame. I přesto jsem se rozhodl, že mé názory v omezené míře publikuji.

Obdivuji například Jakuba Hanyáše, který se politikou poslední dobou na svém blogu veřejně zabývá a s jeho názory se docela ztotožňuji. Pochopitelně ne ve všem, což je myslím celkem přirozené. Nicméně jeho nedávný článek o kouření mi připomněl ten můj, dnes již dva roky starý, ve kterém jsem zcela odmítal zákaz kouření v restauračních zařízeních a dodnes si za ním stojím. To přiznává i Jakub, protože zkrátka nikdy neopustím od toho, že majitelům hospod by neměl nikdo nařizovat, zda se v jeho podniku smí nebo nesmí kouřit a vnímám to jako zásah do svobody. Náš národ je rozdělen na dvě poloviny. První polovina je kuřácká, druhá nekuřácká a tak diskuse na toto téma není jednoduchá, protože většinou zástupci jednotlivých skupin si hájí to své. Vidí to, že jim bude smrdět oblečení nebo že si u piva budou moct dát v klidu cigáro jak jsou zvyklí. Nicméně ve skutečnosti by ten smysl debaty měl být úplně jiný, protože tam nejde jen o to kouření jako takové. Tam jde o zásah do svobody člověka a nemusí to zůstat jen u kouření. Ve Velké Británii se totiž situace posunula ještě dál, protože krom zákazu kouření tam zvažují nařízení minimálních cen alkoholických nápojů. V tom případě to není jen omezení svobodného rozhodnutí, ale prakticky totální odbourání konkurence na trhu. Pokud stát řekne, že panák vodky bude začínat na 80 Kč, tak naprosto zmizí konkureční prostředí a buď zkrátka podnikatel na toto nařízení přistoupí a podobně jako většina bude mít panáka za danou cenu, nebo nepřistoupí a nikdo k němu nepůjde, protože i koruna navíc už je jeho konkurenční nevýhoda. Trošku mi to připomíná socialistické principy a také přesně nevím, zda tam rovnou nechtějí nechat zavřít veškeré podniky. Ale k těmto nařízením, které vesměs vedou k omezení svobody člověka nemusíme chodit daleko a z Bruselu nám sem putují dennodenně.

Co se týče té politiky, mám vesměs pevné názory, které ovšem moc veřejně neventiluji a málokdy se za ně do krve hádám. Zkrátka politické debaty moc nemusím. Pokud sem napíšu, že Paroubek je ... (dosaďte si jakékoli sprosté slovo, které vás zrovna napadne), tak se pravděpodobně nesetkám s mnoha námitkami.

Pokud sem naopak napíšu, že jsem zásadně proti Lisabonské smlouvě, že nepodporuji principy Evropské unie a nebo že stojím za prezidentem Václavem Klausem, ta souhlasná odezva už určitě bude menší. A pokud bych sem napsal, že TOP 09 není z mého pohledu žádným východiskem, tak by negativní odezva byla možná ještě silnější.

O tom to tak nějak je. Každý má své názory, s někým se člověk shodne v pár věcech, s tím druhým v ještě méně. Osobně pozoruji politické názory lidí, jež sleduji na sociálních sítích nebo na internetu obecně. Pravděpodobně bych našel jen velmi málo lidí, se kterými bych se sešel v podobných názorech většinově. Ovšem všiml jsem si, že třeba Jirka Macich má velmi podobné postoje jako já.

Nicméně, proč to sem vlastně píšu, když už jsem ty své postoje svým způsobem nastínil. Jak všichni víme, blíží se volby, kde na mušce bude hlavně ODS a ČSSD. Až ČSSD vyhraje volby, nebude to trvat dlouho a máme tu Mezinárodní měnový fond a ten nám velmi rychle ukáže, jak nakládat s penězi. Ale ČSSD a ODS si nemají nic moc co vyčítat, protože ODS už dlouhá léta nepropaguje čistě pravicovou politiku a k té levicové nemá daleko. Docela mě překvapilo, kolik lidí, kteří jsou zklamáni tím, co tu ODS nejen po velkém podvodu jménem Modrá šance předvedla, začali sympatizovat s TOP 09. Se vší úctou, TOP 09 s jejich představiteli, kdy pan Kalousek se velmi výrazně podílel na zadlužování naší země, za kterým stojí spousta korupčních afér (což dnes u politika asi nepřekvapí) a který se před čtyřmi lety domluvil na menšinové vládě s Paroubkem za podpory komunistů, to pro mě, jakožto voliče, opravdu není ta správná cesta. Navíc u ostatních zde shledávám docela rozpory v jejich názorech, ale pokud chtějí považovat pana Kalouska za dobrého hospodáře ...

Jako volič jsem velmi v úzkých, protože již nezbývá moc možností, koho volit. Osobně jsem se dal na cestu podpory malých stran. Je všeobecně oblíbeným argumentem, že podporovat stranu s minimální šancí na úspěch je vyhozený hlas, ale raději budu volit stranu, která má pevný a pro mě zcela přijatelný program, která podporuje myšlenky a názory, pod které bych se podepsal, než stranu, které média sice věnují až nevídanou pozornost, ale ve skutečnosti nepředstavují žádnou cestu k tomu, aby se zde začalo něco dít. Nedej bože, aby ta strana prezentovala férovou pravicovou politiku. Navíc stojím za názorem, že naše politika chce změnu. Ovšem radikální. 

Nyní si o mně můžete myslet co chcete, já samozřejmě respektuji názory druhých a tak bych zde nerad vyvolal flame, o kterém jsem mluvil výše a nerad bych z tohoto článku rozpoutal velkou a nikam nevedoucí diskusi. Z mých názorů mě nikdo nevyvede a já nikomu nebudu vymlouvat ty jeho. A vzhledem k tomu, že nejsme mezi levicově smýšlejícími diskutujícími na serveru Novinky a jemu podbným, tak doufám, že k žádné zbytečné přestřelce nedojde :-)

A hlavně si myslím, že nikdo z nás nechce, abychom dopadli jako Argentina nebo Maďarsko ... Ale 13. důchod asi má dnes větší váhu při rozhodování, koho volit. Myslíte, že důchodci vůbec vědí, že ten 13. důchod nebude v plné výši? Ale nevěřím, že tenhle tah vymyslel Paroubek sám.

Sociální sítě dnes nejsou ničím překvapujícím. Jsou standardem a dotýkají se každého, aniž by si to třeba vůbec uvědomoval. Když pominu služby jako YouTube, Last.fm a další, tak teprv v červenci roku 2008 jsem zkusil Twitter. Nebyl jsem tedy první, ani poslední, ale mikroblogování mě chytlo. Možnost ve 140 znacích jasně a stručně cokoli sdělit a sledovat interakci s ostatními je věc, kterou používám dodnes ve stále větší míře.

Účet na Facebooku jsem založil záhy po Twitteru. Především on je dnešní fenomén, o čemž svědčí počet uživatelů. Podle posledních informací by v České republice mělo být snad na 2 miliony uživatelů. Když jsem ho začal používat, rozhodně tam nebyl ani ten milion, nýbrž přibližně stejný počet lidí, jako má Plzeň obyvatel. Tenkrát to bylo zajímavé. Měl jsem tam skupinu lidí, víceméně z oboru, kteří používali stejně jako já Facebook k účelům, k jakým byl prvotně určen.

Ovšem aby Facebook byl více trendy, přidával stále více funkcí zaměřené na non-geek uživatele. Pravděpodobně první facka, na kterou si vzpomínám, byly kvízy. Čím více lidí se k Facebooku přidávalo, tedy i lidé, které znám osobně - kamarádi, spolužáci, tím více mě Facebook začal otravovat, leč jsem stále chtěl jeho možností využívat.

Občas mi leze na nervy i teď. Nedávno si mě mezi přátele zařadila bývalá spolužačka, kterou jsem jakou dobu neviděl a i bych se rád dozvěděl, jak se má a co dělá. Nicméně místo toho vím jen to, že nechce platit 100 Kč měsíčně za používání Facebooku (což se ji nedivím), případně že se culí na monitor, když si píše s někým, koho má ráda, že by se ráda stala VIP uživatelem Facebooku a také by si ráda změnila jeho motiv. Chtěla by výhrat i iPhone a také díky jejímu členství ve skupině dorazilo na Haity o litr vody více. Jako tečku mi občas pošle odkaz na podvodnou aplikaci a chtěla by si se mnou zahrát FarmVille. Nebýt pár fotek, kde ji otagovali její zkušenější přátelé, asi bych nevěděl vůbec nic. Ale o jejím životě tak jako tak ani zmínka.

To byla jen velmi slabá ukázka dalšího nepochopení. Nicméně jak sami víme, poslední dobou se na Facebooku objevují podvodné aplikace a skupiny, které jsou tak lacině prodané, že kolikrát nevím, jestli se tam přidal opravdu ten člověk, kterého léta znám. Média se o to zajímají ve velkém měřítku, na Facebooku kolují zprávy s varováním a lidé si přesto nedají pozor. Nebo nezapojí mozek? Nevím. Ti, co podvodné aplikace vytvářejí jsou blbci, případně naopak chytří jedinci, kteří ví, jak udělat lacinou a přitom úspěšnou reklamu, ale ti, co se dobrovolně přidají a tento postup podporují jsou blbci ještě větší.

Pokud se už někdo rozhodne, své osobní informace publikovat na internetu, měl by si také být vědom možných rizik a trošku si hlídat soukromí. Zcela veřejné profily, případně dobrovolná instalace podvodných aplikací není ta správná cesta. Nebo vy byste snad člověku na ulici, kterého vůbec neznáte, začali vyprávět o tom, co jste včera dělali, jak jste se nehorázně vylili a jako bonus mu ukázali fotky ve spodním prádle se všemi kontaktními údaji? Lidé publikují na Facebooku cokoli, aniž by si uvědomili, ke komu se tyto informace mohou dostat.

Nicméně jsem si jist tím, že ať už moje kamarádka, o které jsem mluvil výše, má zabezpečení jakékoli, tak se o ni nikdo nic nedozví. Tedy krom toho, že bude polykat až budeme stříkat čokoládu. Ale mluvit o úrovni vznikajících skupin a stránek, to je zas jiná kapitola.

Mám sociální sítě rád. Rád publikuji své útržky na Twitteru, rád sdílím to a další obsah na Facebooku, svoji kariéru mám dostupnou na LinkedIn a na Last.fm každý může vidět co poslouchám. YouTube zas prozradí, jaké videa rád sleduji a tady, na Posterous, mě může každý veřejně ukamenovat. Ale svoje soukromí si hlídám. Facebook bych nejen zpoplatnil od 9. července za 100 Kč měsíčně, ještě bych jako vstupenku udělal velký IQ test a za porušení inteligenčního kodexu bych věšel za koule.

Poslední dobou je takřka standardní věcí připojit se na internet odkudkoli. iPhone je dnes nejpoužívanější mobilní zařízení na internetu z jednoduchého důvodu. Přinesl něco, co do té doby žádné zařízení nemělo. Intiutivní ovládání a snadný přístup na internet v kombinaci s multi-touch rozhraním. Dostat se tak na oblíbenou stránku je hračka.

Na druhé straně vznikla vlna netbooků. Tedy zařízení, které jsou malé, snadno přenosné a umožňují rychlý přístup na internet a jednoduchou práci. Ovšem zde se narazilo na zajímavou věc. Uživatelé tyto zařízení nepochopili jako věc, která se vejde do kabelky. Oni ji pochopili jako levný notebook. U nás tedy není výjimkou, že ti co mají netbook jej vůbec nepoužívají jako zařízení pro snadný přístup na internet odkudkoli, ale jako notebook. Což je naprosto otřesná představa a typický úkaz nepochopení a laciného uvažování. Navíc každému, kdo se nad tím alespoň trošku zamyslí musí dojít, že to vůbec není levná záležitost jak se na první pohled může zdát. Co vůbec netbook za pár tisíc nabízí? Malý a nekvalitní displej, nepohodlnou klávesnici a omezený výkon. Kladem je větší výdrž baterie. Ovšem pracovat se na tom nedá. Přitom si stačí připlatit pár tisíc navíc za plnohodnotný notebook o úplně jiných parametrech, který již je vhodný na práci všeho druhu. Netbook je spíše doplněk. Ale jeho cena je pravděpodobně pro oči spotřebitelů silnější než racionální uvažování. Uživatelů, co si netbook koupí jako netbook znám opravdu málo.

Nyní přišel Apple a celou věc pojal úplně jinak a typicky po svém. A i on se setká s jistou dávkou nepochopení. Začal jsem trošku obklikou, ale tablet od Apple - iPad - je svým způsobem konkurentem netbookům. Proč? Protože nabízí snadný a rychlý přístup k internetu a multimédiím. Narozdíl od netbooků ale nepracuje jako počítač, jenže netbook nebyl původně zamýšlen jako pracovní nástroj ani náhrada za notebook.

Abych se přiznal, když začala dnešní keynote, ani já jsem ze začátku přesně nechápal, co nám Apple chce svým novým zařízením říct. Ale když přišla řeč na iBooks nebo na kancelářskou sadu iWork, možnosti tohoto zařízení byly najednou úplně někde jinde. Korunu tomu dala výdrž baterie na 10 hodin, příslušenství v podobě koženého pouzdra nebo docku s klávesnicí. A cena začíná již na 499 USD.

Steve Jobs při rozhovorech jako reakci na netbooky od Apple vždy prohlašoval, že nejsou schopni vyrobit kvalitní počítač pod 500 dolarů. Nyní nevytvořili počítač, ale zařízení, mezi smartphonem a počítačem, jak sami prezentují.

Představte si situaci, kdy přijdete na schůzku a na stůl položíte kožené pouzdro, které zdánlivě vypadá jako elegantní diář. Snadno a rychle si můžete psát poznámky, organizovat čas, případně editovat dokumenty nebo se pohybovat na internetu. iPhone je na tyto potřeby svým způsobem nepohodlný, leč je také umožňuje, ale zkusili jste si někdy vést poznámky při jednání na iPhonu? MacBook je na to zas zbytečný. Jako stylovka je iPad zajímavá věc, která v danou chvíli splní svůj účel. A to více než dobře.

Ale člověk nemusí jen oslnit na obchodním jednání. Stačí, že si rád pustí oblíbený film, hudbu, nebo si přečte knížku v elektronické podobě. Vyřídí e-maily, podívá se na internet, zahraje si hru nebo jen chce svým známým ukázat fotky z dovolené. A to vše na tenkém a elegantním zařízení s intuitivním a efektivním GUI. Což u Apple ani nepřekvapí.

Nijak mě nepřekvapí, že se najde spousta lidí, kteří iPad budou zpochybňovat. Buď prostě nejsou cílovka, nebo smysl zařízení nepochopili. Nejraději by chtěli notebook bez klávesnice. Nemá cenu rozvádět, že to posléze znamená úplně jiné nároky na výkon, což se znatelně projeví na celkovém objemu a především na výdrži baterky. A teď upřímně, k čemu vám je plnohodnotný operační systém k tomu, abyste vykonávali kdekoli výše uvedené činnosti a spoustu dalších?

Apple nám již s příchodem iPhonu ukázal jeho přístup ke svým produktům - "Co neumí iPhone dnes, bude umět zítra". iPad byl dnes představen a na trh bude uveden za dva měsíce. Do té doby mohou vývojáři připravit aplikace šité na míru rozlišení iPadu a sami víme, kam se iPhone posunul s dnes již 140 000 aplikacemi. Navíc ty jsou kompatibilní s iPadem, leč ta představa se mi úplně nezamlouvá.

Jaký je můj závěr? Nenazýval bych iPad revolucí. Přinesl ale opět něco, co většina výrobců do svých produktů vnést neumí. Je v tom typický styl a intuitivní ovládání, které u Apple známe. Je to zařízení, které splňuje to, co by zařízení mělo splňovat pro přístup k internetu a multimédiím kdekoli. Vyrobit hardware umí dnes kde kdo. I HP a Microsoft dají dohromady zařízení s multi-touch technologií. Ale jen o hardware to přeci není :-)