Martin’s posterous

Sociální sítě dnes nejsou ničím překvapujícím. Jsou standardem a dotýkají se každého, aniž by si to třeba vůbec uvědomoval. Když pominu služby jako YouTube, Last.fm a další, tak teprv v červenci roku 2008 jsem zkusil Twitter. Nebyl jsem tedy první, ani poslední, ale mikroblogování mě chytlo. Možnost ve 140 znacích jasně a stručně cokoli sdělit a sledovat interakci s ostatními je věc, kterou používám dodnes ve stále větší míře.

Účet na Facebooku jsem založil záhy po Twitteru. Především on je dnešní fenomén, o čemž svědčí počet uživatelů. Podle posledních informací by v České republice mělo být snad na 2 miliony uživatelů. Když jsem ho začal používat, rozhodně tam nebyl ani ten milion, nýbrž přibližně stejný počet lidí, jako má Plzeň obyvatel. Tenkrát to bylo zajímavé. Měl jsem tam skupinu lidí, víceméně z oboru, kteří používali stejně jako já Facebook k účelům, k jakým byl prvotně určen.

Ovšem aby Facebook byl více trendy, přidával stále více funkcí zaměřené na non-geek uživatele. Pravděpodobně první facka, na kterou si vzpomínám, byly kvízy. Čím více lidí se k Facebooku přidávalo, tedy i lidé, které znám osobně - kamarádi, spolužáci, tím více mě Facebook začal otravovat, leč jsem stále chtěl jeho možností využívat.

Občas mi leze na nervy i teď. Nedávno si mě mezi přátele zařadila bývalá spolužačka, kterou jsem jakou dobu neviděl a i bych se rád dozvěděl, jak se má a co dělá. Nicméně místo toho vím jen to, že nechce platit 100 Kč měsíčně za používání Facebooku (což se ji nedivím), případně že se culí na monitor, když si píše s někým, koho má ráda, že by se ráda stala VIP uživatelem Facebooku a také by si ráda změnila jeho motiv. Chtěla by výhrat i iPhone a také díky jejímu členství ve skupině dorazilo na Haity o litr vody více. Jako tečku mi občas pošle odkaz na podvodnou aplikaci a chtěla by si se mnou zahrát FarmVille. Nebýt pár fotek, kde ji otagovali její zkušenější přátelé, asi bych nevěděl vůbec nic. Ale o jejím životě tak jako tak ani zmínka.

To byla jen velmi slabá ukázka dalšího nepochopení. Nicméně jak sami víme, poslední dobou se na Facebooku objevují podvodné aplikace a skupiny, které jsou tak lacině prodané, že kolikrát nevím, jestli se tam přidal opravdu ten člověk, kterého léta znám. Média se o to zajímají ve velkém měřítku, na Facebooku kolují zprávy s varováním a lidé si přesto nedají pozor. Nebo nezapojí mozek? Nevím. Ti, co podvodné aplikace vytvářejí jsou blbci, případně naopak chytří jedinci, kteří ví, jak udělat lacinou a přitom úspěšnou reklamu, ale ti, co se dobrovolně přidají a tento postup podporují jsou blbci ještě větší.

Pokud se už někdo rozhodne, své osobní informace publikovat na internetu, měl by si také být vědom možných rizik a trošku si hlídat soukromí. Zcela veřejné profily, případně dobrovolná instalace podvodných aplikací není ta správná cesta. Nebo vy byste snad člověku na ulici, kterého vůbec neznáte, začali vyprávět o tom, co jste včera dělali, jak jste se nehorázně vylili a jako bonus mu ukázali fotky ve spodním prádle se všemi kontaktními údaji? Lidé publikují na Facebooku cokoli, aniž by si uvědomili, ke komu se tyto informace mohou dostat.

Nicméně jsem si jist tím, že ať už moje kamarádka, o které jsem mluvil výše, má zabezpečení jakékoli, tak se o ni nikdo nic nedozví. Tedy krom toho, že bude polykat až budeme stříkat čokoládu. Ale mluvit o úrovni vznikajících skupin a stránek, to je zas jiná kapitola.

Mám sociální sítě rád. Rád publikuji své útržky na Twitteru, rád sdílím to a další obsah na Facebooku, svoji kariéru mám dostupnou na LinkedIn a na Last.fm každý může vidět co poslouchám. YouTube zas prozradí, jaké videa rád sleduji a tady, na Posterous, mě může každý veřejně ukamenovat. Ale svoje soukromí si hlídám. Facebook bych nejen zpoplatnil od 9. července za 100 Kč měsíčně, ještě bych jako vstupenku udělal velký IQ test a za porušení inteligenčního kodexu bych věšel za koule.