Martin’s posterous

Využil jsem návštěvy kamarádky ve stánku Vodafone abych si vyzkoušel HTC Desire s operačním systémem Android. Tak jsem učinil dvakrát. Telefon byl bez větších zásahů a delší dobu jsem s ním nepracoval, zároveň jsem si nezkoušel ho rootnout a podobné věci, co s ním geekové pravděpodobně dělají. I přesto bych se s vámi chtěl podělit o pár postřehů a dojmů, které jsem za dobu hraní si s tímto telefonem a operačním systémem nabyl.

Hardware velice krátce

 Když jsem HTC Desire držel v ruce, měl jsem pocit, že držím jen jakýsi kus plastu. Můj iPhone 3G je také plastový, ale jeho konstrukci považuji za daleko bytelnější a pevnější. Lépe se mi také drží v ruce. Telefon se mi v ruce navíc již po pár minutách velice nepříjemně zahříval až se mi pod ním potila ruka. Ovládací tlačítka jsem stále nepochopil. Nejen, že mi přijdou zbytečná, ale naprosto neergonomicky a nelogicky umístěná. Ty jdou především v pořadí - Domů, menu, jakési prostřední tlačítko pro zobrazování klávesnice a pro práci při psaní, zpět a hledání. Vzhledem k tomu, že telefon jsem opravdu zkoušel, tak lítání palcem po spodní části, kterou mám většinou zakrytou prstem, protože přeci jen pracuji s dotykovým displejem, mi přišla hodně chaotická. Když člověk chce aplikaci ukončit, musí použít tlačítko vlevo, pro zobrazení nabídky pro změnu to vedle a pokud chce jen o krok zpět, musí použít to na druhé straně. Uniká mi smysl, proč pro přecházení v nabídkách je nutné hardwarové tlačítko.

Software a GUI

Hned první špatný dojem jsem měl z úvodní obrazovky, kdy jsem telefon chtěl odemknout. Jakmile jsem totiž musel chvíli přemýšlet jak, tak to na mě nezapůsobilo dobře a telefon se ve výsledku odemyká přesně opačným způsobem, než bych očekával. Nicméně telefon jsem zdárně odemknul. Hned na začátku musím konstatovat, že GUI mi přijde naprosto nezvládnuté. Většina věcí působí chaoticky a ovládání často nelogicky. Pustil jsem kalendář a začal přemýšlet nad tím, zda ten zvládá také jiné režimy zobrazení jako denní, týdenní atp. Po chvilce jsem vyzkoušel zmáčknout ono magické tlačítko menu a bingo. Nicméně nepřijde mi zrovna dvakrát ideální v každé aplikaci nebo nabídce mačkat fyzické tlačítko abych se vůbec dozvěděl, co s tím můžu v dané chvíli dělat. Nabídka se samozřejmě mění v závislosti na dané obrazovce. Na tomto tlačítku jsem se zasekl velice často. Například i ve chvíli, kdy jsem v aplikaci Facebook chtěl nahrát fotografii nebo se posléze odhlásit, což se pro změnu provádí úplně jinde. Zkrátka tenhle způsob mi přijde krapet nešťastný. Jako uživatel okamžitě nevidím, co na dané obrazovce zrovna můžu dělat a co aplikace umí. A displej v tomhle ohledu rozhodně limitující není.

To, že pro přecházení v nabídkách musím používat další tlačítko jsem opět moc dobře nepochopil.

Android má pochopitelně i své světlé stránky. Především má spoustu možností, co s ním můžete dělat, pokud se ve všech těch nabídkách a odlišných způsobech jak se k funkcím dostat vyznáte a ty možnosti objevíte. Což je samozřejmě i jeho předností, že není tak limitující a uzavřený. Což clověk pozná již při úpravě jednotlivých ploch s možností vkládat všelijaké widgety, ikonky aplikací z vlastní nabídky atp.

Snažil jsem se také pochopit stavové ikonky v horní části. Některé jsem ani po delším zkoumání nepochopil a neobjevil jejich funkci, ale zřejmě nějakou mít budou. Protože WiFi v daném místě měla velmi slabý signál, tak z té jedné tečky jsem si ani nevšiml, že se jedná o indikátor signálu.

Telefon ale jinak reaguje příjemně rychle, což je podpořeno silnější hardwarovou výbavou.

Android šel úplně jinou cestou. Cestou otevřenou a bez omezení, které by na iPhone někomu mohli vadit. Sám znám několik IT nadšenců, kteří jej používají. Mohou si s ním dělat všelijaké věci, opět řešit pojmy jako ROM, pro pořizování screenshotů si telefon "rootnou" apod. Nicméně nevšiml jsem si, že by Android byl prezentován jako telefon pro geeky. Osobně jsem asi po té době, co pracuji s produkty Apple, z těhlech věcí vyrostl. Jsem zvyklý věci používat, ne si s nimi týdny hrát abych si je přizpůsobil k obrazu svému a především ke své spokojenosti.

A protože 2 roky používám iPhone 3G po předchozí zkušenosti s iPod Touch, byl jsem v případě Androidu velice nešťastný.

Závěrem

Telefon jsem testoval velice krátce, i přesto jsem se pokusil vyzkoušet co nejvíce funkcí, které běžně provádím na svém iPhone 3G. Některé věci mě zklamaly, jiné překvapily, ale rozhodně mě zklamalo GUI a použitelnost. A pokud se mi telefon špatně ovládá, tak i přes tisíce různých funkcí, které by měl navíc, bych s ním nebyl spokojen. A v tom vidím kámen úrazu. Telefon mě po celou dobu nutil přemýšlet nad tím, co zrovna dělám a co chci udělat. Což na mě nepůsobilo vůbec dobře. Zároveň jsem se utvrdil v tom, že čím více funkcí telefon má, tím hůře je ovladatelný. Zvláště pokud je to v kombinaci s poněkud nešťastným GUI.

A poslední věc, ke které jsem dospěl je, že Apple ve způsobu ovládání telefonu jen tak někdo nepřekoná a bůhví jestli. Apple v roce 2007 nepředstavil revoluci v tom, že odstranil hardwarovou klávesnici a vše vsadil na multi-touch rozhraní. On především změnil způsob, jakým uživatelé pracují s telefonem. Konkurence by ale dle mého názoru měla začít pracovat na jedné věci a tou je user experience...

Jen pro upřesnění bych chtěl říci, že je zcela jasné, že nejsem člověk, který by chtěl s telefonem s OS Android pracovat i přes tisíc funkcí navíc. Zároveň ale tuto volbu nikomu neberu a chápu, že jsou zde uživatelé, kteří si rádi vše přizpůsobují k obrazu svému, nahlížejí pod kapotu apod. Nikomu tuto volbu neberu a v tomto spotu jsem chtěl jen shrnout svoje čistě subjektivní dojmy. Ale déle bych si s ním hrát již nechtěl.