Martin’s posterous

E-mail je v mém případě nedílnou součástí veškeré komunikace ať už vedle telefonu nebo komunikace osobní. A často také jedna z nejstěžejnějších. E-mailem mi klienti posílají podklady, připomínky a žádosti. Já jim pak naopak zasílám faktury, tak jako ostatní zase chtějí peníze z mé peněženky. Díky e-mailu sdílím další obsah, zasílám fotografie, sleduji odběratele na sociálních sítích atp. Zkrátka e-mail je centrum dění, které mám pro komunikaci daleko raději než kecálky, leč sám používám všelijaké protokoly od Facebook chatu, Jabberu až k AIM nebo Google Talk. Ale budu muset nakonec kvůli každému odeslanému e-mailu i volat?

Poslední dobou totiž začínám pozorovat zajímavý jev. Pravděpodobně z důvodu stále fungujících spamů jsou dnes poskytovatelé natolik opatrní, že někdy propustí nevyžádanou poštu na úkor té vyžádané. Sám používám placený balík MobileMe od společnosti Apple (jak jinak) a musím zaklepat, ale s nevyžádanou poštou se na své adrese setkávám minimálně. Zato takový Gmail, ten v podstatě nepoužívám, uvádím jej minimálně, ale i přesto mi tam Google je schopen nahromadit minimálně stovku spamů měsíčně. Horší ale je, když vám tam zařadí zprávu vyžádnou. A nebo ji pro jistotu nedoručí vůbec.

Jeden klient vlastní několik domén a hostingů, které mají většinou pokaždé jiný datum fakturace. Už od chvíle, kdy jsem převzal správu jeho stránek a hosting převedl k Blueboard jsem se potýkal s problémem, že neustále chodily opakované výzvy k úhradě. Není to jeden z klientů, který by podobné platby odkládal a tak jsem vinu viděl u jeho manažera, který se zkrátka zdráhá s úhradou. Nakonec jsem se dozvěděl, že první výzvy k úhradě nechodí vůbec a přijde až upomínka.

Až jsem na to samé narazil také. Výzvy k úhradě mi zkrátka na můj e-mail vůbec nedorazily. A to ani do škatulky s nevyžádanou poštou. Když jsem tátovi vytvořil e-mail na vlastní doméně pod Google Apps, začal jsem se často setkávat s tím, že očekává důležité podklady a ty zkrátka nikde. Nebo naopak on posílal podklady dále a opět je příjemce již neobdržel. Až když jsem ho upozornil na to, ať zkontroluje složku s nevyžádanou poštou, tak opravdu tam vše potřebné našel. A dokonce i další zprávy, o kterých ani nevěděl.

Nedávno jsem posílal klientovi e-mail a dlouho jsem nedostával odpoveď, což mi opět přišlo podivné, protože jsem odpovědi vždy dostával relativně rychle. Navíc nebyl to první e-mail a předchozí komunikace probíhala vždy bez problémů. Až když jsem ho kontaktoval telefonicky, tak jsem se dozvěděl, že e-mail mu vůbec nepřišel. A těžko říct, jestli nepřišel, nebo skončil ve spamech. Raději si ani netroufám odhadnout, kolik poptávek od potencionálních a velmi solventních klientů nebo sličných slečen mi končí někdě kdesi. Pravděpodobně na serverech Apple v Kalifornii.

Jednou jsem takhle posílal známé pozdrav z dovolené a pár fotek a čekal nějakou odpověď plnou nadšení z toho, že si někde válím šunky a ona musí být v kanceláři. Když jsem bádal proč se tak nestalo, zjsitil jsem, že jsem e-mail poslal na její starý firemní e-mail, ale to už je jiný příběh.

Poslední dobou přestávám mít k e-mailu důvěru. A nepřijde mi, že by to bylo poskytovatelem. Ať už je to MobileMe, které má hrstka lidí u nás, nebo rozšířený Gmail a ještě rozšířenější Seznam a další. Zkrátka všude jsem se setkal s nějakým problémem. E-mail nedorazil, skončil ve spamech (a ty lidé málokdy pročítají) atp. A tak si říkám, kde se stala chyba. Poskytovatelé ve snaze omezit co nejvíce nevyžádané pošty nakonec nedoručují tu vyžádanou a ta nevyžádaná se čas od času v inboxu objeví. Celkem paradoxní.

Nevím, co by mohlo být řešením. Zda každému příjemci zároveň volat, zda e-mail opravdu v pořádku dorazil, pokud nedostanu okamžitou odpověď, nebo jestli volat rovnou, nebo jestli zvolit jiný komunikační kanál... Jaké máte zkušenosti v poslední době vy? Nepoptávali jste mé služby a já vám zrovna neodpověděl? A slečny, co se mě snažíte uhnat e-mailem a já také neodpovídám, raději rovnou volejte. Nebo pošlete MMSku s fotkou…

Službu meebo jistě znáte a tak nemá cenu ji dlouze představovat. Do nynějška byla tato služba pouze upravena pro použití v prohlížeči na iPhone. Teď si ale můžete v App Store stáhnout nativní aplikaci. Je to již nějakou dobu, co byl vývoj aplikace pro iPhone ohlášen na jedné z keynote Apple, ovšem skutečností se tak stalo teprv teď.

K přihlášení potřebujete meebo ID, jinak řečeno být registrovaným uživatelem na této službě. To vám zajistí především všechny účty, které používáte pro komunikaci, pod jednou střechou. Tak jako historii jednotlivých konverzací.

Meebo nabízí široké možnosti výběru protokolů, krom těch nejvýznamnějších jako je ICQ, MSN, Jabber, Google Talk atp. je k dispozici i spousta webových serverů, včetně například Facebooku. Skype ale chybí. Je také pěkné, že pokud se přihlásíte přes webovou aplikaci, tak nebudete odhlášeni. Platí to samozřejmě i naopak. Komunikace se zaznamenává všude a webová aplikace zároveň detekuje, že jste připojeni i na iPhone a po tuto dobu jsou deaktivovány push notifikace, které jsou samozřejmostí, a tak na nové zprávy uživatel není upozorňován dvakrát. Na probíhající konverzaci můžete navázat jinde, protože otevřená okna zůstávají aktivní. To znamená, že okno konverzace se zobrazí jak na webové službě, tak na iPhone současně.

Do této chvíle jsem na iPhone používal BeejiveIM, které trošku pokulhává rychlostí a stabilitou. Meebo je naopak rychlé a navíc má perfektní GUI, kdy se vývojářům povedlo skvěle napodobit nativní rozhraní iPhone. Práce je intuitivní, jednoduchá a nabízí vše co člověk pro tento způsob komunikace potřebuje. Navíc tak, jak jste zvyklí.

Potěší také maličkosti jako například vkládání smajlíků, které se tváří jako další klávesnice. Mezi konverzacemi můžete přecházet velice jednoduše jako při procházení ploch na iPhone. Myslím, že více není třeba tuto aplikaci rozebírat, protože si ji můžete vyzkoušet sami. Je totiž zdarma a za zkoušku rozhodně stojí.

Osobně by mě potěšilo, kdyby meebo směrovalo i k desktopovým aplikacím. Velice se mi líbí nezávislost na protokolech (vše funguje prostřednictvím HTTP protokolu a na jejich serverech), tudíž se tak dá používat i v sítích, kde jsou porty pro IM a další blokované. Dá se tak zajistit více možností sdílení například nastavení a historie, která je dostupná odkudkoli. Laká mě představa, že bych měl historii dostupnou na desktopu, telefonu i kdekoli jinde přes webový prohlížeč aniž bych musel všude jednotlivé účty pokaždé nastavovat.

Sociální sítě dnes nejsou ničím překvapujícím. Jsou standardem a dotýkají se každého, aniž by si to třeba vůbec uvědomoval. Když pominu služby jako YouTube, Last.fm a další, tak teprv v červenci roku 2008 jsem zkusil Twitter. Nebyl jsem tedy první, ani poslední, ale mikroblogování mě chytlo. Možnost ve 140 znacích jasně a stručně cokoli sdělit a sledovat interakci s ostatními je věc, kterou používám dodnes ve stále větší míře.

Účet na Facebooku jsem založil záhy po Twitteru. Především on je dnešní fenomén, o čemž svědčí počet uživatelů. Podle posledních informací by v České republice mělo být snad na 2 miliony uživatelů. Když jsem ho začal používat, rozhodně tam nebyl ani ten milion, nýbrž přibližně stejný počet lidí, jako má Plzeň obyvatel. Tenkrát to bylo zajímavé. Měl jsem tam skupinu lidí, víceméně z oboru, kteří používali stejně jako já Facebook k účelům, k jakým byl prvotně určen.

Ovšem aby Facebook byl více trendy, přidával stále více funkcí zaměřené na non-geek uživatele. Pravděpodobně první facka, na kterou si vzpomínám, byly kvízy. Čím více lidí se k Facebooku přidávalo, tedy i lidé, které znám osobně - kamarádi, spolužáci, tím více mě Facebook začal otravovat, leč jsem stále chtěl jeho možností využívat.

Občas mi leze na nervy i teď. Nedávno si mě mezi přátele zařadila bývalá spolužačka, kterou jsem jakou dobu neviděl a i bych se rád dozvěděl, jak se má a co dělá. Nicméně místo toho vím jen to, že nechce platit 100 Kč měsíčně za používání Facebooku (což se ji nedivím), případně že se culí na monitor, když si píše s někým, koho má ráda, že by se ráda stala VIP uživatelem Facebooku a také by si ráda změnila jeho motiv. Chtěla by výhrat i iPhone a také díky jejímu členství ve skupině dorazilo na Haity o litr vody více. Jako tečku mi občas pošle odkaz na podvodnou aplikaci a chtěla by si se mnou zahrát FarmVille. Nebýt pár fotek, kde ji otagovali její zkušenější přátelé, asi bych nevěděl vůbec nic. Ale o jejím životě tak jako tak ani zmínka.

To byla jen velmi slabá ukázka dalšího nepochopení. Nicméně jak sami víme, poslední dobou se na Facebooku objevují podvodné aplikace a skupiny, které jsou tak lacině prodané, že kolikrát nevím, jestli se tam přidal opravdu ten člověk, kterého léta znám. Média se o to zajímají ve velkém měřítku, na Facebooku kolují zprávy s varováním a lidé si přesto nedají pozor. Nebo nezapojí mozek? Nevím. Ti, co podvodné aplikace vytvářejí jsou blbci, případně naopak chytří jedinci, kteří ví, jak udělat lacinou a přitom úspěšnou reklamu, ale ti, co se dobrovolně přidají a tento postup podporují jsou blbci ještě větší.

Pokud se už někdo rozhodne, své osobní informace publikovat na internetu, měl by si také být vědom možných rizik a trošku si hlídat soukromí. Zcela veřejné profily, případně dobrovolná instalace podvodných aplikací není ta správná cesta. Nebo vy byste snad člověku na ulici, kterého vůbec neznáte, začali vyprávět o tom, co jste včera dělali, jak jste se nehorázně vylili a jako bonus mu ukázali fotky ve spodním prádle se všemi kontaktními údaji? Lidé publikují na Facebooku cokoli, aniž by si uvědomili, ke komu se tyto informace mohou dostat.

Nicméně jsem si jist tím, že ať už moje kamarádka, o které jsem mluvil výše, má zabezpečení jakékoli, tak se o ni nikdo nic nedozví. Tedy krom toho, že bude polykat až budeme stříkat čokoládu. Ale mluvit o úrovni vznikajících skupin a stránek, to je zas jiná kapitola.

Mám sociální sítě rád. Rád publikuji své útržky na Twitteru, rád sdílím to a další obsah na Facebooku, svoji kariéru mám dostupnou na LinkedIn a na Last.fm každý může vidět co poslouchám. YouTube zas prozradí, jaké videa rád sleduji a tady, na Posterous, mě může každý veřejně ukamenovat. Ale svoje soukromí si hlídám. Facebook bych nejen zpoplatnil od 9. července za 100 Kč měsíčně, ještě bych jako vstupenku udělal velký IQ test a za porušení inteligenčního kodexu bych věšel za koule.