Na konci roku 2006 jsem vůbec prvně na svém starém blogu rozjel "sérii" článků To byl rok... Zklamu vás, ale tento, další a úplně jiné články již nejsou veřejně přístupné.

Možná ze setrvačnosti, možná z vlastního přesvědčení, možná jen kvůli chuti na konci roku si zrekapitulovat rok uplynulý jsem článek v podobném duchu publikoval každoročně.

Začetl jsem se do mého archivu a tak si zpětně zhodnotil uplynulé roky, můj vlastní vývoj a posun. A přišlo mi to natolik zajímavé, že si neodpustím ani rok 2010. Třeba si to jednou budu opět pročítat s úsměvem na rtech.

Nebudu to brát nijak podrobně, raději bych chtěl zmínit ty nejdůležitější události roku, což se v první části bude týkat hlavně školy, takže to může být trošku nuda. Zajímavé totiž je, že v onom shrnutí roku 2009 jsem v závěru psal, že z roku 2010 mám tak trochu strach. A ve výsledku tomu bylo úplně jinak, proto na rok 2011 žádné vyhlídky dělat nebudu :-)

Na začátku roku 2010 jsem především žil s tím, že mě čeká maturita. Jinak řečeno zdárné ukončení střední školy. Jakožto pilný student jsem si to vůbec nepřiznával a nijak tomu nevěnoval pozornost. Ostatně, tak jak je u mě už zvykem. Nejvíce produktivní bývám v období deadline a tak nervovat se kvůli červnové maturitě v lednu mi nepřišlo jako úplně ideální nápad.

Nicméně i tak jsem si někdy koncem ledna nastudoval princip Národních srovnávacích zkoušek společnosti SCIO a rozhodl se, že si podám jedinou přihlášku na vysokou školu. Tou vyvolenou se stala VŠE v Praze, obor Aplikovaná informatika. Bylo to buď a nebo a navíc jsem neměl potřebu dostat se na vysokou školu jen abych se někam dostal. A protože si většinou někde v hloubi duše věřím, tak jsem zkrátka věřil, že se na VŠE dostanu :-)

V březnu jsem absolvoval první NSZ. S výsledkem něco přes 60 percentil, což by mi sice na přijetí na VŠE stačilo, ale zkrátka jsem s tím nebyl spokojen. Mezitím jsem se objevil na Moravě a to na oblíbené akci Ze sklepa do sklepa, konané ve Velkých Bílovicích, což bylo vskutku příjemné zpestření. Hned prvního dubna jsem si NSZ zopakoval a percentil jsem zvedl na bezmála 80. A s tím už jsem byl sám vnitřně spokojen.

Když už jsem byl dnes u toho pročítání starších rekapitulací na mém zavřeném blogu, tak jsem si také zpětně pročetl příspěvky na Facebooku za letošní rok. A je moc pěkné sledovat, jak jsem si na začátku roku snažil namluvit, že bude maturita a bude to pořádná dřina, a pak jsem celou dobu jen pracoval, popíjel, posedával v kavárnách a prováděl všelijaké další aktivity, které jsou mnohem příjemnější.

I přesto jsem v květnu měl další nápad si alespoň sepsat seznam (všimněte si toho výrazu, opravdu jen seznam) maturitních témat. Také jsem měl ambice si připravit nějaký time line, ale ani to nedopadlo úspěšně. Zkrátka tyhle ambiciózní myšlenky u mě nedopadají nikdy dobře a proto nerad něco plánuju.

Nicméně přeci jen se něco dělo a škola vyžadovala moji aktivitu. Například se psala maturitní slohovka (psal jsem téma Ta naše povaha česká, které jako kdyby tam dal někdo přímo pro mě), nebo jsme se spolužákem připravovali obhajobu našeho závěrečného projektu (Operační systémy a jejich podíl v produkci), což pořád beru za ty příjemnější součásti maturity samotné. Navíc obě tyto části dopadli na výbornou, tudíž nebylo co řešit. A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, byl jsem oficiálně přijat na VŠE. Je celkem fajn být přijat na vysokou školu ještě před ukončím školy střední, ale co vám budu povídat, byla to celkem dobrá motivace.

No a tak vše dopadlo tak, jak se dalo očekávat. Veškeré učení jsem si nechal na svaťák. Ale pojal jsem to stylově a učil se vesměs zásadně po kavárnách. A opravdu jsem se po dlouhé době i učil, ale přesto jsem si neodpustil nějaké obchodní schůzky a tak se mi i v týdnu před maturitou rýsovala obchodní spolupráce. A k tomu mě Apple nakopnul s tím, že prostě budu chtít iPhone 4.

A 8. června jsem zkrátka přišel v obleku do školy a odmaturoval. Už přesně nevím jak, ale vůbec to nebolelo. A tím jsem zakončil pomyslnou kapitolu života na střední škole. A abych řekl pravdu, ulevilo se mi. Podobně, jako když jsem opouštěl v roce 2006 základku.

A tak se můj TO DO list se začal plnit, měl jsem spoustu času se věnovat jiným věcem a zapomenout na nějaké učení. Na konci června jsme také uspořádali rozloučení naší třídy v Srní na Šumavě. No a abych zabředl také trochu do materiálna, tak jsem si udělal jablíčkovou radost a po maturitě si za odměnu koupil MacBook Pro, který mi stále dělá společnost.

V létě jsme společně s tátou, jak už je takovým zvykem, vyrazili poznávat krásy Itálie. Navíc táta si přivezl i jeho vysněný iPad, který zas dělá rodinného neocenitelného společníka.

Koncem září jsem pochopitelně nastoupil na novou školu. Začal jsem studoval v úplně jiném stylu na škole, která mi najednou dodala tolik svobody, o které se mi nikdy nesnělo. Navíc mi začal tak trochu jiný život, protože mám možnost se aktivně pohybovat v Praze, což je zkrátka úplně o ničem jiném. A navíc, v autě si tam můžu ještě více zanadávat.

V Praze jsem poznal spoustu zajímavých lidí a to beru jako neocenitelnou zkušenost. Zapojil jsem se navíc do iKnow Clubu, jakožto studentské organizace při VŠE působící i na jiných univerzitách. Zaměření této organizace snad není třeba zmiňovat. Na můj podnět jsme tak začali připravovat jablečné setkání, které se také 29. listopadu konalo ve Friends Coffee House za účasti Petra Máry.

Na závěr roku jsem si udělal opět jasnější obrázek o mentalitě našeho národa a to tak, že psát maturitní slohovku příští rok, tak budu ještě více produktivní. Ale i tak beru celý rok 2010 za velice pozitivní a jak jinak, ještě lepší než ty předchozí. Byl plný příležitostí, plný poznání a nových lidí a přátelství. A samozřejmě těch události a zkušeností bylo daleko více, ale nemá cenu je tu vypisovat všechny.

A jediné, co mi zbývá, je doufat, že rok 2011 bude ještě lepší. Ambice si nedělám, ale chtěl bych ho více postavit na mé pracovní náplni. A tak doufám, že se povede několik projektů, které jsou právě v přípravě, a zároveň snad představím nový koncept, který mám už od konce roku 2009 v hlavě. Ale prostě kovářova kobyla chodí bosa.

A také nesmím zapomenout popřát šťastý a úspěšný nový rok i vám.